Neříkám, že další hry, které kombinují různé způsoby odměňování, přivolání do nosetouche, na chrastítko nebo do určité pozice jsou k ničemu. Jen z logiky věci to je (aspoň z mého pohledu) stále stejná hra – jen s různými variacemi, se zapojením rušivek nebo kombinace s dalšími jednoduchými cviky.
Co říkám, je, že zatímco u operantního učení stačí pro pochopení základních pravidel pár opakování (u zkušených psů klidně 2-3), tak u klasického učení jich potřebujeme mnohem mnohem více, aby začalo fungovat
.
A proč potřebujeme přivolání naučit klasickým podmíněním? Protože zvíře v emočně vyhrocené situaci, kdy hrajou velkou roli adrenalin a stres, nebude nikdy přemýšlet operantně.
Toliko jen k tomu, že to je možná super marketingový tahák, mít xy přivolávačských her – prakticky nám pro funkční přivolání stačí hra jedna, ale zato naučená pořádně
Kdyby vám ta jedna nestačila, máme jich v KLUBu samozřejmě více – navíc o nápady, jak zvyšovat obtížnost a testovat, zda pes funguje i s rušivkama, nemáme nouzi Stačí se k nám přidat a CVIČIT CHYTŘE.